Oprava Foersterovy mozaiky
 |
Na jaře 1999 jsme vypracovali projekt na opravu mozaiky, která je dílem pražského malíře a znamenitého mozaikáře Viktora Foerstera (26. 8. 1867 – 9. 12. 1915 v Praze). Objekt se nachází v Děkanské zahradě a je v majetku Mě-Ú. Foerster, absolvent pražské akademie umění, studoval v Itálii dva roky mozaikářství. Jednou z jeho prvních prací byla mozaika Hlavy Kristovy nad portálem chrámu v pražských Emauzích. Bylo mu též zadáno vyhotovení mozaiky (votivního obrazu) Nanebevstoupení Panny Marie, která měla zdobit českou kapli v poutním místě Lourdy. Je rovněž tvůrcem mozaiky Madony v průčelí kostela P. Marie Sněžné na Novém Městě pražském.
Barevná skleněná mozaika Hlavy Kristovy umístěná na stéle ze žulového kamene v Děkanské zahradě v Pelhřimově má rozměr 370 x 260 mm. Mozaika vznikla pravděpodobně v souvislosti se zakázkou tehdejšího pelhřimovského kaplana a pozdějšího děkana Františka Bernarda Vaňka na vyhotovení obrazů Křížové cesty pro chrám sv. Bartoloměje v Pelhřimově.
Vaněk se seznámil s Foersterem na doporučení přítele a chýnovského sochaře Františka Bílka, který byl ideovým tvůrcem pelhřimovské Křížové cesty, ale vzhledem k tomu, že trpěl barvoslepostí, svěřil provedení svému příteli Viktoru Foersterovi. Foerster provedl Křížovou cestu v r. 1900, protože v témže roce byl požádán P. Štěpán Hoffmann z Jindřichova Hradce kaplanem F. B. Vaňkem, aby přijel Křížovou cestu do Pelhřimova vysvětit. Dopisem P. Hoffmanna z 18. 1. 1901 bylo svěcení potvrzeno s požadavkem jeho odložení na měsíc únor.
Mozaika Hlavy Kristovy byla vyhotovena pravděpodobně mezi léty 1900 až 1915, ale až v létě r. 1916, tedy po smrti autora, byla zasazena do žulového opracovaného balvanu, vyzdviženého mezi lipami v Děkanské zahradě.
 |
Hrubě opracovaná žulová stéla má nepravidelný tvar a je zakončená na vrcholu jednoduchým křížem. Základna má rozměr cca 1000 x 500 mm a s výškou se zužuje na půdorys cca 800 x 400 mm, výška stély je cca 2 m. Na čelní straně stély je v obdélném rámu situována mozaika. Mozaiku lemuje v kameni vytesaný reliéf - nápis se zbytky polychromie. Nápisová páska je cca 100 mm vysoká. Kamenná stéla byla povrchově znečistěna, pokryta vegetací a v partiích nápisové pásky narušená povrchovou korozí kamene a snad i mechanickými defekty . V ploše nápisové pásky se dochovaly fragmenty barevnosti. Mozaika je provedena na kovové podložce, která je vsazená do mělce vytesané niky ve stéle. Kovová podložka je zkorodovaná, povrch mozaiky je znečistěný, na několika místech je mozaika (event. mozaikové sklo) vlivem povětrnosti porušena a v jednom místě bylo původní mozaikové sklo nahrazeno méně kvalitním materiálem.
V r. 2000 došlo k restaurování mozaiky (provedl František Tesař – Čáslav) i kamenné stély (provedl ak. soch. Krnínský – Jindřichův Hradec), která byla provedena "Klubem" ve spolupráci s městským úřadem. Ke slavnostnímu odhalení došlo 15. 7. 2000, v den kdy bychom si připomněli 128. výročí narození Msgre. Františka Bernarda Vaňka.
Děkan Vaněk byl též prvním pelhřimovským mecenášem umění. Ve spolupráci se svým spolužákem z gymnasia chýnovským rodákem Františkem Bílkem a právě zmíněným Viktorem Foersterem obohatil kostel sv. Bartoloměje o křížovou cestu a jesličky, známé jsou také jejich další realizace na Křemešníku (po zřízení křížové cesty od studánky ke kostelu - terakotové reliéfy třinácti kapliček, sochu Krista pro Boží hrob, výzdoba Kaple mrtvých apod). Děkan Vaněk se zasloužil o nové zvony jako náhradu za rekvírované, o restaurování raně barokního oltáře z r. 1663 z děkanského kostela, jenž již byl uskladněn na půdě špýcharu, započal s obnovou této děkanské zahrady a podařilo se mu znovuvystavět chaloupku ve stylu původní, vyhořelé r. 1895.
 |
Po vzniku republiky bylo velmi záslužným počinem děkana Vaňka založení Chrámového družstva v Pelhřimově v r. 1922. Jeho činnost a produkce by si zasloužila dalšího podrobného zpracování a zhodnocení (např. r. 1923 mělo družstvo 3 zaměstnance a roční obrat cca 405 tis. Kč, ale po dvaceti letech již 34 zaměstnanců a obrat cca 15 mil Kč!). Ve službách družstva pracovala řada vynikajících odborníků – kampanologů, heraldiků, architektů, malířů a sochařů. Podnik byl po únoru 1948 postupně likvidován až do dnešní neutěšené podoby. Kázání děkana Vaňka nebrala ohled na udavače a donašeče, kteří se postarali o jeho výslechy, zatčení a konečně i deportaci do koncentračního tábora Dachau, odkud se již nevrátil.
KPHP si nesmírně váží odkazu tohoto uměnímilovného a organizačně schopného člověka a chce pokračovat v cestě, kterou nastoupil.