![]() |
technik v energetické distribuční společnosti
Členem KPHP od roku 1999, od roku 2002 člen výboru. V roce 2005 zvolen předsedou klubu.
![]() |
důchodkyně
Člen klubu od roku 1995, ve výboru od roku 1997.
![]() |
soudní znalec pro obor stavební
Zakládající člen KPHP 1995, do roku 2005 předseda klubu, od roku 2005 člen výboru.
phorejsi@tiscali.cz
www.stavebnikancelar.eu
![]() |
učitelka českého jazyka a dějepisu na ZŠ Na Pražské Pelhřimov
Členkou KPHP od roku 2011, ve výboru pracuje od r. 2013.
![]() |
učitel na Gymnáziu Pelhřimov
Člen výboru od roku 2007.
![]() |
praktická lékařka
Ve výboru od roku 2011.
![]() |
Pan Horymír Kubíček vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1990 pracoval v Pelhřimově na okresním úřadu. V jeho působnosti byla péče o historické a kulturní památky. Začátkem roku 1995 byl jedním z členů, kteří obnovili činnost Klubu za starou Prahu, pobočka Pelhřimov pod novým názvem Klub přátel historického Pelhřimova. Po vzniku Kraje Vysočina pracoval ve výkonném orgánu památkové péče o nemovité kulturní dě¬dictví . Nyní pracuje v Národním památkovém ůstavu - pracoviště Praha.
Výbor klubu v roce 2016 rozhodl o udělení čestného členství panu Mgr. Horymíru Kubíčkovi, který byl zakládajícím a dlouholetým členem KPHP. Čestné členství je uděleno za obětavou práci při obraně a obnově historických památek movitých i nemovitých v kraji Vysočina i v hlavním městě Praze.
![]() |
Dr. Damjan Prelovšek je slovinský historik umění, bývalý diplomat a vodní slalomář.Po ukončení gymnázia v roce 1965, pokračoval v dalším vzdělávání na Lublaňské univerzitě. Po absolutoriu v oborech dějiny a dějiny umění v roce 1969 obdržel Herderovo stipendium ve Vídni, kde působil především u profesorky Renate Wagner Riegerové. V roce 1977 pak získal titul doktora filozofie, a to prací o Plečnikově vídeňské tvorbě.
Od roku 1971 byl zaměstnán v Institutu dějin umění Slovinské akademie věd a umění, kde se stal v roce 1995 ředitelem. V letech 1990–1991 jako hostující profesor učil na univerzitě v rakouském Salzburku, v roce 1992 pak také na Středoevropské univerzitě v Praze a na College for New Europe v Krakově. Od roku 1992 je členem Evropské akademie věd a umění, která sídlí v Rakousku.
V letech 1998–2002 působil jako velvyslanec Republiky Slovinsko v Praze. Od roku 2006 do 2010 byl generálním ředitelem Ředitelství pro kulturní dědictví na Ministerstvu kultury Slovinské republiky. V současnosti se věnuje své badatelské práci jako nezávislý pracovník Slovinské akademie věd. Zabývá především dějinami slovinské architektury a uměním nového věku, zvláště dílem architekta Josipa Plečnika. Jako odborný poradce a iniciátor stál u zrodu téměř všech výstav, které se týkaly právě prací Plečnikových, např. v Paříži (1986) nebo v Praze (1996). Podílel se také na výstavách o díle architektů Oscara Niemeyera (autor fotografií a koncepce) a Borise Podreccy (spolupracovník, autor textů).
![]() |
Mgr. Dušan Tomášek vystudoval Fakultu novinářství a osvěty UK v Praze. S přestávkou v sedmdesátých letech se plně věnuje publicistice. Působil jako zpravodaj, reportér a fejetonista v Kulturní politice, Zemědělských novinách, Večerní Praze, v Květech a dalších médiích, spolupracoval s řadou jiných redakcí, včetně Čs. rozhlasu a televize.
Od konce osmdesátých let 20. století se téměř výhradně věnuje literatuře faktu, spolupracuje také s Fakultou sociálních věd UK, kde přednášel o cenzuře. Od r.1990 je členem Obce spisovatelů a výboru Klubu autorů literatury faktu. Získal několik čestných ocenění (např. nadnárodní Cenu E.E.Kische a v loňském roce Výroční cenu M. Ivanova za celoživotní dílo v literatuře faktu).
Z jeho publikací jmenujme aspoň Konfidenti, Deník druhé republiky, Pozor cenzurováno aneb Ze života soudružky cenzury,Třináctý dopis – osud totálně nasazených Čechů, Sám proti gestapu. Ve spolupráci s prof. R. Kvačkem vydal knihy Causa Emil Hácha, Generál Alois Eliáš – jeden český osud a Obžalována je vláda. V nakladatelství Epocha mu vyšly knihy generál Únos válečné lodě, Nevyhlášená válka, Generál šel na smrt (spoluautor R. Kvaček), Vláda emigrantů.
![]() |
Otec Vilém měl v Pelhřimově cukrárnu s kavárnou, vedl rovněž místní ochotnický soubor Rieger a přesvědčil syny (Lubomír, Oldřich 1924–1986, Dalibor 1930–1947) aby v něm pracovali. Spolu se svým bratrem Oldřichem a dalšími vrstevníky, jako byl Otomar Krejča nebo Jiří Lír (který byl mimochodem jeho spolužákem ze školy), založili v Pelhřimově ochotnické Dramatické studio mladých. V roce 1945 byl jedním ze zakladatelů Divadla satiry. V letech 1950–1990 byl členem souboru Městských divadel pražských. Od roku 1996 vystupoval v Divadle ABC.
Mezi jeho nejznámější televizní i filmové postavy patří děda Potůček z českého televizního seriálu Tři chlapi v chalupě(plus dalších dvou na něj navazujících filmů). Dále rozhlasová a televizní postava popleteného pana Hlustvisiháka nebo postava cirkusového klauna Cibulky z českého filmu Šest medvědů s Cibulkou.
Z divadelních rolí lze, mimo jiné, připomenout velice úspěšné divadelní představení Charleyova teta z Divadla ABC, které bylo v roce 1969 převedeno i do podoby televizního filmu.
Manželka Věra (roz. Kittlerová) byla tanečnice. Dcera Taťána je překladatelka, syn Lubomír vystudoval FAMU.
Ocenění:
![]() |
ThDr. Zdeněk Soušek strávil první rok života v Hlohovci na Slovensku, pak žil šest let v Třinci u Nymburka, další období dětství a mládí prožil v Pelhřimově. Zde vystudoval gymnázium a vysokoškolská studia pak absolvoval v Praze. Jak řekl, rozhodl se být farářem, ale hodně ho oslovoval život Alberta Schweitzera, pozdějšího držitele Nobelovy ceny, který dal před zajištěnou kariérou učitele teologie přednost pomoci nemocným leprou v Africe. Kromě toho také chtěl odjet provádět archeologické vykopávky na místech důležitých biblických událostí (dnešní Irák), kvůli tomu také studoval orientalistiku, ale „přišel Vítězný únor a všechny plány byly jiné“…
ThDr. Zdeněk Soušek je bezpochyby velkou osobností města a právem se těší úctě a oblibě u svých spoluobčanů.